Historie - Jak to bylo s pravidly

10.01.2013 20:39

Jestliže jste četli v kapitole „ O čem to je“ náznaky prvních pravidel, určitě jste zjistili, že dnešní házená má s tou původní společné asi jen to, že se hraje rukama.

Znovu si ty původní připomeneme.

„Vrhaná s přenášením“ z roku 1905 se podle Václava Karase hrála na obdélníkovém hřišti, jehož strany byly v poměru 1:2, a které bylo křížem rozděleno na čtyři čtvrtiny.

Hráčů bylo zpravidla 9. Osm v poli – pět útočníků a tři obránci, a brankář.

Pouze střední hráči se mohli pohybovat v obou podélných polovinách hřiště, zbývající pak jen v levé nebo v pravé. Brankář nesměl vystoupit z brankoviště a naopak jiný hráč nesměl do brankoviště vstoupit. Prý „aby se na hřišti netvořily nežádoucí shluky“.

Střílelo se na zmenšené branky na kopanou. Zpočátku se hrálo míčem s poutkem, tzv.metacím (my starší ho ještě z mládí pamatujeme), ale „připomínalo to kopanou rukama“. Tak byl dán do hry míč „vrhací“, aby se mohlo „kombinovati“.

 

V roce 1906 upravil pravidla hry Josef Klenka a dal ji název „Cílová“.

Místo fotbalových branek zavedl terče – dřevěné kruhy o průměru 1 m upevněné na tyči 1,5 m nad zemí. Byly polepeny pomalovaným papírem jako šachovnice.

Po každém gólu, tj. protržení, se kruh znovu polepoval, později se vyměňoval.

Hřiště bylo 25 – 30 m široké a 60 – 80 m dlouhé. Družstva byla šestičlenná.

Míč se nesměl držet déle než 2 minuty, nesmělo se s ním hrát pěstí, nohou, byly volné a trestné hody (ty mohly jít přímo do terče), s míčem se mohlo driblovat.

Pozn. Všichni hráči se mohli pohybovat po celém hřišti.

Úpravu pravidel, tak jak je zhruba známe dnes, provedl Antonín Krištof a tiskem byla vydána v roce 1909. Jeho úpravou dostala hra charakter sportovní hry a nazval ji „házená“.

Hřiště mělo rozměry 25 x 45 m a bylo rozděleno na třetiny. Branky byly 2 m široké a 2,5 m vysoké. Brankoviště bylo obdélníkové o rozměrech 4 x 6 m.

Družstva byla sedmičlenná – 3 útočníci, záložník (dnes obránce), brankář a 2 náhradníci (dnes záložníci). Oproti dnešnímu pohybu hráčů se záložník a brankář mohli pohybovat pouze ve vlastní třetině a útočníci nesměli do brankoviště.

Zajímavostí také je, že útočné třetině se říkalo „nepřátelská nebo cizí“.

S míčem se nesmělo udělat více než tři kroky. Mohl se vyhazovat nad hlavu nebo udeřit o zem.

Trestný hod se házel ze vzdálenosti 6 m od branky.

Po 1.světové válce se vznikem Československa se začala znovu házená hrát.

Jaroslav Trantina, žák profesora Krištofa, na přelomu let 1918/1919 pravidla házené dále upravil.

Hřiště mělo rozměry 48 x 32 m, třetiny byly po 16 metrech. Brankoviště bylo zvětšeno na 4 x 8 m. Rozměry branek byly tak jako dnes 2 x 2,4 m.

Ve středu hřiště byly přidány pomocné čáry pro základní postavení. Doba hry byla 2 x 25 minut.

V družstvu bylo 7 hráčů a nazývali se jako dnes – útočník, záložník, obránce, brankař.

Útočníci se mohli nově pohybovat v cizím brankovišti. Pohyb brankaře a obránce zůstal jen ve své obranné třetině.

Hráč mohl nést míč jen 3 kroky a nesměl ho držet déle než 3 vteřiny. Nad hlavu mohl být vyhazován neomezeně, ale klepnutí o zem mohlo být jen dvakrát za sebou.

Přihrávka nesměla být kratší než 2 metry.

 

V roce 1921 bylo vydáno 1.oficielní znění pravidel házené.

K dílčí úpravě pravidel došlo v roce 1925. Místo 6 m trestného hodu byl zaveden hod ze vzdálenosti 5 m od branky, a při hodu z rohu musel jeden záložník odejít do střední třetiny.

 

Do roku 1936 se pravidla neměnila. Až na návrh Jugoslávie došlo ke úpravě brankoviště, změnilo se na půlkruh o poloměru 5 m.

 

Házená se šířila i mezi mládeží, hra se zkvalitňovala, a to si vynutilo již v roce 1937 další změnu pravidel.

Obranné třetiny byly rozšířeny na 18 m, střední se tedy zmenšila na 12 m. Poloměr brankoviště se zvětšil na 6 m. Doba držení míče se zkrátila na 2 vteřiny.

Obránce a brankář se mohli pohybovat i ve střední třetině.

Byl zaveden „trestný hod“ tak, jak ho známe dnes s tím, že obránce se zpočátku pouze pohyboval v brankovišti, později již pomáhal brankáři chytat v brance.

Míč mohl hráč neomezeně nadhazovat nebo klepat o zem. Byla zrušena „krátká přihrávka“, tedy kratší než 2 m.

Zajímavostí určitě bylo, že všem hráčům bylo povoleno hrát pěstí.

A také to, že byl zaveden nástup družstev před a po utkání a zdravení soupeře a obecenstva.

A „taktéž soudcům bylo doporučeno užívati jednotného úboru, tj. bílé košile a tmavých trenýrek“.

V době okupace po počátečním útlumu sportovní činnosti došlo k obnovení i v házené.

V pravidlech byla v roce 1940 nově stanovena doba hry – muži 2 x 30 min, ženy 2 x 25 min, dorost 2 x 20 min.

Došlo též k upřesnění provádění trestného hodu a stanoveno, že hráč nesmí při jeho provádění „žádnou nohou pohnout“.

Zajímavostí tohoto období je změna v systému soutěží.

Do roku 1942 se hrálo jaro – podzim, v roce 1943 se hrála pouze jarní část a přešlo se na systém podzim-jaro.

Do roku 1944 se hrála jako nejvyšší soutěž jen zemská mistrovství / t.zn. zvlášť v Čechách a zvlášť na Moravě.

Až od ročníku 1944/1945 byla vytvořena Národní liga házené za účasti po 6 družstvech z Čech a Moravy.

Bohužel však soutěže vzhledem k blížícímu se konci 2.světové války nebyly dohrány.

Uvedená Národní liga házené se měla hrát podle pravidel vydaných v roce 1944.

V nich byly stanoveny tři rozměry hřiště – 45x30 m, 48x32 m a 51x34 m.

Střední třetina byla pohyblivá /15, 18 nebo 21 m/, krajní měly pevný rozměr – 15 m.

Při všech hodech bylo stanoveno, že „hráč musí státi alespoň jednou nohou na zemi“.

 

Jak to bylo s pravidly dále se dočtete příště.

Pro Baník Most NH Josef Stýblo.

Historické foto najdete na odkazu: https://nhmost.webnode.cz/historie-narodni-hazene/uvod/

 

Zpět