Josef Štumpf: Dnes je házená rychlejší, tvrdší.

17.03.2016 20:04
Dlouho jsme se chystali oslovit pana Josefa Štumpfa, svého času jednoho z nejkomunikativnějších osob Baníku Most NH. Patří do vyjímečné, příkladné generace mosteckých národních házenkářů, takových, kteří se jen tak nerodí. Termín na rozhovor se však nerodil jednoduše, vzhledem k ustavičné Pepovo zaneprázdněnosti. Prostě Josef Štumpf, to je život v pohybu, kolem se pořád něco děje a když se neděje, tak se zařídí, aby se dělo a jak pěje klasik, aby bylo přímo veselo. Na vážné rozhovory s tímto házenkářem nejsme moc zvyklí, tentokrát jsme se však dotýkali také věcí vážných, převážně ve vážném duchu. Ostatně posuďte sami.
 
 
Webnodátor: Než se dostaneme k národní házené, mám dotaz, zda jsi dělal také jiné sporty? 
Josef Štumpf:  Jako děti jsme hráli různé sporty. Hrál jsem jen chvilku hokej, fotbal. Pak ale na bývalé 6.ZŠ, měl jsem to " u baráku", jsem hrál českou házenou.
 
W: Kdys začal s národní házenou a jak? Kdo Tě k ní přivedl?
JŠ: Asi tak v 7-8 letech. Tatínek tam dělal potom správce, tak jsem u toho zůstal. Nelituji. Hlavně tam už hrál Milan Babák, Venca Kvasnička a další kamarádi z ulice.
 
W: Tvůj otec byl národní házenkář, v jakém klubu fungoval a jaké máš na toto období vzpomínky? Jak tehdy fungovala národní házená? Vybavíš si jména hráčů té doby?
JŠ: Tatínka jsem nikdy neviděl hrát. Ale když jsem začínal já, tak on byl největší kritik. To asi znáš taky. Myslím si, že hrál snad v Rudolicích. Jiné hráče neznám. Ale hrál tam snad pan Verner, můj vedoucí z Rozkvětu
 
W: na jaké Tvoje období házenkářské vzpomínáš nejraději? 
JŠ: Určitě na dorost. Tam se sešla parta hlavně okolo Zdeňka Dostála. Už tam bylo vidět, že je stvořen dělat trenéra. A samozřejmě na muže - postup do ligy a zápasy, to se jen tak nezapomene. A zahrát si v obraně s Hoblíkem a Babákem...
 
W: Jaké posty jsi vyzkoušel během hráčské kariéry, byl jsi odjakživa obránce?
JŠ: Za žáky jsem byl brankář, potom chvíli v útoku, pak přišli kluci z 11.ZŠ, tak jsem hrál v obraně. Trénoval nás pan Aschembrener.
 
 
W: V Mostě fungovalo v letech minulých mnoho klubů národní házené, vzpomeneš na ty, které fungovaly v době celé Tvé kariéry? Kde všude se v Mostě hrála národní házená, kde byla hřiště na házenou?
JŠ: Myslím si, že kromě Baníku ještě Lokomotiva Most, 11.ZŠ, dál už si nevzpomínám.
 
W: Tys nastupoval za kolik týmů a zahrál sis i za klub nemostecký?
JŠ: Jen za Most a na vojně za Duklu Jince. Tam jsem se setkal znovu s Milanem Babákem. Po vojně jsem zkusil i mezinárodní házhenou za Baník Most.
 
W: Vím, žes patřil do mosteckého týmu, který hrál nejvyšší soutěž. V jakém období a jaké to bylo?
JŠ: 1988, na hřišti Baníku Souš. První rok nás jako nováčka nikdo neznal, tak to šlo. Zahráli jsme si na Plzeňsku, na Moravě...
 
 
W: Je nějaký zážitek z první ligy na který rád vzpomínáš? Přilbížil bys ho?
JŠ: Zážitků bylo hodně. Některé si radši nechám pro sebe a některé znáš z vyprávění.
 
W: Jaké byly během kariéry vztahy mezi sportovci různých odvětví v Mostě?
JŠ: Fungovalo to perfektně. Fotbalisti chodili na házenou, my zase na fotbal. Hlavní organizátor byl Eda Kubrický.
 
W: Kolik jsi zažil během kariéry trenérů, na co se kladl nejvíc důraz?
JŠ: Asi tak pět. To víš, že na fyzičku. Trénoval Dostál, tak asi víš, o čem mluvím. :)
 
W: Sám jsi nebyl jen hráčem, ale také trenérem, co bylo pro Tebe lepší, jednodušší?
JŠ: Jako hráč se můžeš tzv. schovat, dá se i střídat, ale trenér musí být na všech trénincích, zápasech a hako trenér jsem mohl trochu rozkazovat.
 
W: Vzhledem k Tvým zkušenostem můžeš porovnávat házenou tehdy a teď, jaké vidíš největší rozdíly? 
JŠ: Dnes je házená rychlejší, tvrdší.
 
W: Jaký povrch byl nejrozšířenější během Tvé hráčské kariéry a na jakém se Ti hrálo nejlépe?
JŠ: Škvára. Jiný povrch ani nebyl. Strašně blbě se to umývalo.
 
W: Tvou hráčkou kariéru poznamenal úraz, přesto jsi na národní házenou nezanevřel a pomohl jsi vlastně restartu národní házené v Mostě. Jak vzpomínáš na to těžké období? (promiň že se na to ptám)
JŠ: To se tak někdy sejde. Byl to trochu zdravotní průšvih. Ale díky kamarádům a hlavně Michalovi (synovi, pozn. redakce) to dopadlo takhle.
 
W: Tvoje děti se potatily a jsou také sportovci, že? Michal zaujal Tvé místo na obraně a Petra ta dokonce proslavila ČR na poli mezinárodním? Přibliž v čem to Petra reprezentovala a s jakými výsledky? A jak vidíš fungování Michala na hřišti očima zkušeného obránce?
JŠ: Petra dělala silový trojboj. Byla mistryně světa ve své váhové kategorii. A u Míši jsem rád, že ho to vzalo, ikdyž měl v 6 letech operaci ledviny. Mně se líbí jeho hra. Nakonec jsem jeho táta! 
 
 
W: Na Baníku patříš mezi nejoblíbenější persóny, kdybys mohl sestavit tým ze všech spoluhráčů, které jsi za celou kariéru potkal, kdo by nesměl chybět a proč?
JŠ: V lize jsme měli dva brankáře, určitě by tam nechyběl Láďa Dufek, Jirka Hoblík, Milan Babák, Kosejk, Zdeněk Dostál, Míra Mráz, Áda Svítek, Venca Hrubý, Pavel Gombár.
 
W: Jak si podle Tebe stojí národní házená v současnosti všeobecně a co říkáš na dění v mosteckém Baníku?
JŠ: Práce s mladýma házenkářema je výborná díky vám, kteří to děláte. U mužů je trochu problém. Není to poprvé, co se zachraňují. Uvidíme. Ženy jsou nováčkem, myslím si, že se zlepší.
 
W: Co bys vzkázal národním házenkářům a příznivcům národní házené?
JŠ: Příznivcům, ať jsou trpěliví a hráčům, ať makaj!!!
 
W: Děkuji za rozhovor a ještě dodatečně přeji vše nej!!!
 
Zpět